Ondřej Vejsada

Tady bych měl asi uvést hromadu certifikátů a detailně rozepsat, co všechno jsem studoval a následně dokázal...víte a já se ptám = proč vlastně? Nestačí pouze jméno a příjmení? Pokud máte vážný zájem o tyto detaily - klidně se mě zeptejte anebo se podívejte sem = www.vejsada.art ;-)

A terapie...co že to jako dělám?

Mno, ono je to vlastně jednoduché.

Každý z nás má úžasnou schopnost "sebeuzdravování". Úlohu terapeuta vidím v tom, že nejprve musí mít zpracované vlastní ego/bloky/negace/programy - je jedno, jak tomu budeme říkat, prostě musí být v pohodě, v klidu, nad věcí a musí umět pomoci druhému zaktivovat onen sebeléčebný proces, prostě vědět jak. Takhle si alespoň já představuji úspěšnou terapii a je opravdu úplně jedno, jak ji budeme říkat...třeba "akceptační terapie" nebo "metoda RUŠ" či "terapie osobního růstu"... Praxe-výsledky jasně dokazují její smysl...nehledě na teorii či "divadýlko" s tím spojené.

No a s veškerou pokorou tvrdím, že tohle umím - viz desítky spokojených klientů a úspěšných terapií...

Jedinou podmínkou je, že Ty osobně s tím chceš něco dělat/nějak to vyřešit atd. a jsi připravený na sobě "máknout", protože já Tě pouze povedu, práce je na Tobě ;-)

motto:"Chodíme na terapii, protože naše rodiče nechodili a nechceme, aby musely chodit naše děti..."

Cena?

Terapií i sebou jsem si jistý - čím si ale jistý nejsem, jestli na sebe budeme "slyšet", proto je první hodina zdarma, aby bylo jasné, jak bude terapie probíhat a jestli budete chtít Vy mě jako terapeuta a já Vás jako klienty ;-)

Dále je to už jednoduché 1 hodina = 1000,-Kč (resp. 30 minut = 500,-Kč) a to jak osobní setkání, videohovor nebo klasický telefonní hovor...

A k čemu, že je to (ZE ZKUŠENOSTI) dobré?

Pokud si představíte svoje pocity/prožívání na škálé od mínus 10, přes nulu, až po plus deset - tedy vše, co Vás hodně trápí/štve/nasírá, přes skutečný/nehraný/nelakovaný "neutrál" tedy něco, co je vám úplně a plně jedno - až po stavy absolutního štěstí a euforie...tak terapie vám pomůže odstranit vše, co má znaménko mínus! Už to by se dalo považovat za zázrak, že? Ovšem podle vesmírného zákonu přitažlivosti (ať už tomuto principu říkáte jakkoliv a dokonce i lhostejno, zda-li o něm víte či v něj "věříte" - lapidárně řečeno = JAK SE CÍTÍM, TAK I ŽIJU) se zásadním způsobem změní i vámi vnímaná a prožívaná realita/subjektivní štěstí, klid a harmonie... Ale to je třeba zažít, slova to plně nevystihnou ;-)

Anebo chcete-li citaci z veřejných zdrojů

Akceptační terapie Ondřeje Vejsady je přístup, který pomáhá lidem smířit se s realitou takovou, jaká je, a naučit se s ní pracovat bez zbytečného vnitřního boje. Místo snahy měnit svět nebo své emoce nás učí přijímat věci, které změnit nemůžeme, a soustředit se na ty, které ovlivnit můžeme.

Proč je akceptace důležitá?

Představ si, že se topíš v rozbouřené řece. Pokud budeš zběsile máchat rukama a bojovat proti proudu, vyčerpáš se a můžeš se utopit. Pokud se ale naučíš nechat se vodou nést a plavat s ní, můžeš se bezpečně dostat ke břehu.

To samé platí v životě. Když bojujeme proti věcem, které nemůžeme změnit (minulost, názory druhých, nevyhnutelné události), jen se vyčerpáváme a cítíme se hůř. Akceptační terapie nás učí přestat se zbytečně trápit a začít jednat tam, kde to má smysl.

Co akceptace není?

❌ Není to pasivní rezignace. Neznamená to, že si necháme všechno líbit nebo že se vzdáme snahy o změnu. Naopak – znamená to vědomě přijmout realitu a pak se rozhodnout, jak na ni zareagujeme.
❌ Není to potlačování emocí. Neříkáme si „to mě nesmí trápit“, ale naopak: uznáme své emoce, prožijeme je a necháme je odeznít.
❌ Není to slepé smíření se vším. Pokud nám něco vadí a můžeme to změnit, pak akceptace znamená uznat problém a efektivně s ním pracovat.

Jak akceptační terapie funguje?
    1.    Poznání reality
    •    Prvním krokem je uvědomit si věci takové, jaké skutečně jsou, bez iluzí a přání, aby byly jiné.
    •    Například: „Můj partner mě opustil. To se stalo. Můžu si přát, aby se to nestalo, ale to nic nezmění.“
    2.    Přijetí emocí a myšlenek
    •    Nevyhýbáme se bolestným emocím, ale necháme je volně přijít a odejít, aniž bychom je potlačovali nebo je rozvíjeli.
    •    Například: „Cítím smutek. To je normální. Nechám ho tu chvíli být, ale nenechám ho ovládnout můj život.“
    3.    Zaměření na to, co lze ovlivnit
    •    Místo přemýšlení o tom, co nemůžeme změnit, hledáme možnosti, jak smysluplně jednat.
    •    Například: „Nemůžu změnit minulost, ale můžu se zaměřit na svou budoucnost a hledat nové možnosti.“
    4.    Hledání smyslu
    •    Místo neustálého analyzování a litování hledáme hlubší smysl v tom, co se děje.
    •    Například: „Tahle ztráta mi ukázala, co v životě opravdu chci a co už dál nechci tolerovat.“

Pro koho je akceptační terapie vhodná?

✅ Lidi, kteří se trápí věcmi, které nemohou změnit (minulost, jednání druhých, nevyhnutelné životní situace).
✅ Ty, kdo mají sklony k přemýšlení, obavám a vnitřním bojům.
✅ Každého, kdo hledá vnitřní klid a svobodu v myšlení.

Shrnutí

Akceptační terapie tě neučí smířit se se vším, ale učí tě vidět realitu jasně, přestat bojovat tam, kde to nemá smysl, a soustředit se na to, co ovlivnit můžeš. Díky tomu se uvolníš, získáš vnitřní sílu a začneš se rozhodovat vědoměji a svobodněji.

Akceptační terapie (Ondřej Vejsada)

• Filozofický a racionální přístup – vychází z přijetí reality takové, jaká je, a hledání smyslu v současném okamžiku.

• Zásadní je práce s myšlenkami, postoji a interpretací reality.

• Nenutí klienta měnit to, co nelze změnit, ale pomáhá mu změnit jeho reakci na danou situaci.

• Zaměřuje se na vědomé rozhodování, místo aby se snažila „opravovat“ člověka skrze tělesné techniky.

Vztah k vědeckým důkazům

• Vychází z racionálního přístupu a má blízko k existenciální a kognitivně-behaviorální terapii (KBT).

• Opírá se o filozofické a psychologické koncepty, které mají hlubokou logiku a jsou v souladu se současnými poznatky o lidské psychice.

• Neobsahuje žádné ezoterické nebo pseudovědecké prvky.

Přemýšlel jsem nad tím, že tu a tam má někdo "problém" se slovem terapie...že je zkrátka cosi jako ostuda jít ke "cvokaři".
A tak mě napadlo, jak tohle slovo nahradit a trochu odstresovat a odstigmatizovat celý ten tolik prospěšný proces.
Co třeba hluboký rozhovor nebo dialog?
Obsahuje to filozoficko-psychologický a reflektivní přístup. Vyjadřuje, že nejde jen o běžné povídání, ale o skutečné porozumění a sebepoznání.
Ale hlavně mi to připomíná moji milovanou Sókratovskou maieutiku (porodní metodu). Nejde totiž o to někomu něco vnucovat, ale pomoci mu „porodit“ vlastní myšlenky a pravdy. To skvěle odpovídá tomu, co dělám – provázím lidi k hlubšímu pochopení sebe sama.
Tedy - ne, že bych chtěl přestat používat termín terapie, ale jako reakce nebo odpověď na případné předsudky, by to šlo, ne? = „Vedu hluboké dialogy inspirované Sókratovou metodou, které pomáhají lidem objevit pravdu, kterou už v sobě nosí.“